Prvním bodem postupu přípravy podloží je provedení výkopu v prostoru kde budou položeny dlaždice a následné zhutnění a srovnání dna výkopu zpravidla válcováním. Zhutněné dno výkopu musí kopírovat plánovaný sklon budované plochy tak aby podkladní vrstvy měly ve všech místech plochy stejnou hloubku.
Třetím bodem je navezení podkladní vrstvy tvořené kamennou drtí o zrnitosti 8–16 mm a její řádné zhutnění pomocí vibrační desky.Tato podkladní vrstva má ve zhutněném stavu hloubku cca 100 až 150 mm.
Čtvrtým bodem postupu je příprava kladecí vrstvy jemné drtě o zrnitosti 2–5mm, případně 0–8mm. Tato vrstva je určena pro pokládku dlaždic a proto je velmi důležité aby její povrch byl rovný a její hloubka rovnoměrná v celé ploše cca 30 až 40 mm. K vytváření této vrstvy se obvykle používá dřevěných, nebo ocelových latí patřičných rozměrů (výška kladecí vrstvy před položením dlaždic) uložených na zhutněném povrchu jemné podkladní vrstvy a vyrovnaných do roviny. Tyto latě slouží jako vodící pásy při srovnávání zasypané drtě kladecí vrstvy do roviny pomocí hliníkové lišty. Vytvořená kladecí vrstva se již před pokládkou dlaždic nehutní a proto nesmí být v žádném případě narušena např. vstupováním, přejížděním atd. Po vyjmutí vodících latí a doplnění drtě do vzniklých dutin je podloží připraveno pro pokládku dlaždic.
Pokládka dlaždic se provádí do nezhutněné kladecí vrstvy z nejnižšího místa pokládané plochy směrem k nejvyššímu tak, aby kladecí vrstva nebyla narušena (tzn. z již položené dlažby). Nutné úpravy dlaždic, např.u okrajů plochy nebo okolo poklopů kanalizace, se provádí pomocí úhlové brusky s diamantovým kotoučem nebo pomocí pily na beton. Zjevně poškozené kusy dlaždic je třeba vyčlenit a nezabudovávat. Při pokládce je důležité zachovávat mezi jednotlivými kusy dlaždic mezery (spáry) o šířce 3 až 4 mm a kontrolovat rovinnost těchto spár např. pomocí napnutého provázku. Rovněž velmi důležité je kontrolovat rovinnost položené plochy pomocí rovného dlouhého pravítka nebo latě a případné nerovnosti srovnávat poklepem na dlaždice pomocí gumové palice.
Po položení dlaždic se provede zasypání a vyplnění spár mezi jednotlivými kusy dlaždic jemným křemičitým pískem o zrnitosti 0–2 mm, případně 0–4 mm pomocí koštěte a následné důkladné zametení plochy. Jako materiálu pro výplň spár nesmí být použit písek obsahující vápenné nebo hlinité příměsi jinak je nebezpečí, prorůstání spár travinami a mechy a také tvoření vápenných výkvětů na povrchu dlaždic. Rovněž není vhodné spáry vyplňovat spárovací maltou nebo betonem nebo pokládat dlaždice bez mezer tzv. na sraz. Zasypávání spár je nutno provádět suchým materiálem a vydlážděný povrch musí být rovněž suchý. Po určitém čase je vhodné provést dosypání spár křemičitým pískem.
Před pokládkou dlaždic do plastových terčů, která se používá zejména u pochozích střech a teras, je nutné provést přípravu podkladu, který je většinou tvořen železobetonovou stropní deskou vyspádovanou spádovým betonem alespoň C 12/15 do odvodního potrubí dešťové kanalizace nebo okapního žlabu.
Tato betonová vrstva se natře penetračním nátěrem a pokryje parozábranou. Následně je možné podle potřeby uložit vrstvu tepelné izolace např. zhutněný polystyren. Na tuto vrstvu se použije vrstva geotextílie a celý podklad se uzavře vrstvou izolační fólie proti vlhkosti.
Na takto připravený podklad, který se od výše popsaného může lišit a obvykle je dán projektem stavby se dlaždice ukládají tak, že rohy čtyř sousedních dlaždic se podloží jedním plastovým terčem. Tento terč je zpravidla rozdělen na 4 segmenty distančními mezerníky což usnadňuje pokládku tím, že není nutné hlídat šířku spáry. Rovinnost položené plochy se dociluje podkládáním jednotlivých terčů plátky izolace nebo jiným vhodným materiálem, případně podkládáním dlaždic více terči na jednom místě. Pro tento účel je většina plastových terčů vybavena možností souosého zapadnutí více terčů do sebe. U takto položené dlažby zůstávají spáry nevyplněné a slouží k odtékání vody pod dlaždice odkud jsou samospádem odváděny do kanalizace.
